| |

Pražské jaro hraje už 77 let,
a pořád skvěle

Pražské jaro je rodinným stříbrem české kultury. Světově nejproslulejší česká kulturní akce chystá už svůj 78. ročník a poprvé po dvou desetiletích ji nepovede Roman Bělor, který stál v jejím čele od roku 2001. „Pražské jaro je festivalem světovým a jeho respekt v oblasti klasické hudby je absolutní,“ hodnotí prestiž českého „rodinného stříbra“ manažer, který se nyní chce zaměřit na posílení postavení kultury ve vedení státu i ve společnosti.

Foto: Pražské jaro, Magistrát HMP

  • Pražské jaro jste vedl 21 let, skončil jste po letošním 77. ročníku. Co vás k tomu vedlo?

Prvním důvodem je samozřejmě těch 21 let, protože po tak dlouhé době je načase osvěžit vedení Pražského jara i můj profesní život změnou. Je jistě správné předat pomyslné žezlo mladšímu a zkušenému kolegovi, kterým Pavel Trojan nesporně je. Neméně důležitým důvodem ovšem je mé loňské zvolení poslancem parlamentu. Předání funkce ředitele festivalu je pak logickým krokem. Vzpomínat budu až s nějakým časovým odstupem, zatím se snažím o to, aby předání funkce bylo hladké a profesionální.

  • Jak se festival pod vaším vedením změnil?

S prestižním a úspěšným projektem nelze dělat revoluce, festival se proměňoval průběžně, řekněme evolučně. Za důležité považuji určité zpřehlednění programů jejich zvýrazněním a uspořádáním do určitých skupin či celků. To jsou třeba matiné na HAMU nebo víkendy komorní hudby. Také jsme vyhledávali nové prostory pro specifické programy, jako jsou Pražská křižovatka, Veletržní palác, Národní technické muzeum, DOX. V programech jsem vždy podporoval boj s předsudky. Například intenzivní nasazení zahraničních orchestrů na zahajovací koncert je podle mého službou Bedřichu Smetanovi a Mé vlasti, její popularizaci a inspirací pro domácí pojetí té naší i světové Vlasti.

Zcela novým projektem Pražského jara je Klavírní festival Rudolfa Firkušného, který doplnil nabídku o podzimní minifestival světového klavírního umění. Pozornosti by také neměla uniknout soutěž pro mladé hudebníky, kde jsme s kolegy dosáhli díky prestižnímu složení porot a zjednodušení pravidel upevnění renomé tohoto tradičního přátelského klání budoucích hvězd světových pódií.

Samostatnou kapitolou je vývoj komunikačních technologií a sociálních sítí. To zcela proměnilo vztahy se zákazníky, tedy posluchači, prezentaci festivalu obecně i způsob práce uvnitř organizace.

  • Jaké má festival Pražské jaro místo v české kultuře?

Pozice Pražského jara je zcela jedinečná. To není neskromnost. Já s mými kolegy jsem měl tučest navázat na počátku milénia na velmi slavnou tradici festivalu, který ovšem již sám přisvém založení v roce 1946 navazoval na dřívější festivalové projekty: například velký 1. Český hudební festival v roce 1904, festivaly na půdě pražského Nového německého divadla předprvní světovou válkou, meziválečné pražské festivaly Mezinárodní společnosti pro novou hudbu, ale také Talichovy válečné Hudební máje. Na těchto základech byl festival založen a na nich začal úspěšně budovat své světové renomé, které u nás nemá mnoho srovnání.

  • Pro nás je tedy Pražské jaro rodinné stříbro. Jak vypadá jeho věhlas z pohledu ze zahraničí?

Dnes je nadužíváno i zneužíváno slovo „mezinárodní“. Pražské jaro je festivalem světovým a jeho respekt v oblasti klasické hudby je absolutní. Ve světě je pochopitelně řada větších i slavnějších festivalů, což je ale dáno jiným zaměřením (třeba operním) a často také velkorysejším financováním.

  • Jak se daří jeho renomé budovat v průběhu času či v konkurenci ostatních kulturních akcí?

Renomé se dá udržovat a dále budovat vyváženým respektem ke konzervativní části hudební tradice bez podbízivosti na jedné straně a vůlí ke změnám a odvahou k experimentům na straně druhé. Oba prvky nejen v současnosti, ale také v historii festivalu často nalézáme – tradice festivalu je velmi svěží a inspirující. Naši předchůdci nebyli ani staromilští, ani opatrní. Nabídka kulturních akcí je dnes oproti minulosti mnohonásobná a k tomu přičtěme i mnoho zajímavých produkcí z oblasti zábavního průmyslu a sílu internetu. Konkurenci se dá odolávat pouze a jen exkluzivní kvalitou a nápaditostí. Obstát je těžké, ale umíme to. Je to naše povinnost i radost.

  • Co vy osobně považujete za milníky v historii Pražského jara?

Milníkem byl již první festival, který měl díky šéfdirigentovi České filharmonie Rafaelu Kubelíkovi a lidem okolo něj nastavené ambiciózní světové parametry, které se staly standardem dalších ročníků. Evropský debut Leonarda Bernsteina je toho jedním z dokladů a referencí, kterou nám ostatní evropské festivaly závidí. Historii festivalu pochopitelně ovlivnily naše složité moderní dějiny, proto považujeme za zásadní milník konec komunismu, návrat Rafaela Kubelíka a dalších osobností z emigrace a úplné osvobození managementu festivalu od omezování. Před 20 lety se stalo Pražské jaro obecně prospěšnou společností, což může být inspirací pro modernizaci právního a ekonomického postavení dalších státních kulturních institucí.

Koncert Pražského jara v Národním technickém muzeu
  • Inicioval jste některé dramaturgické novinky. Pražské jaro už není jen o vážné hudbě, vystupují zde například i světoví jazzoví umělci. Jak tento nový vítr přijala veřejnost a odborná komunita?

Je třeba říci, že klasická hudba není hudbou vážnou. Klasická hudba vykazuje ve 20. i 21. století mnoho vazeb k jazzu a dalším hudebním typům včetně world music či hudby etnické. Účinkování velkých osobností, jako je Herbie Hancock, skupin jako Pražský výběr (pocta Franku Zappovi) nebo tradiční bulharský církevní sbor bereme jako přirozený projev zájmu i respektu k hudbě v širším slova smyslu a hudební profesionalitě v různých podobách.

Na druhé straně ovšem nelze progresivnost festivalu měřit výlety dramaturgie do dalších hudebních oblastí. Na vlastním poli klasické hudby je dostatek příkladů progrese a experimentu, které jdou podstatně dále než progresivní jazz či rock. Letošním rokem jsme etablovali projekt Prague Offspring, který se každý rok v DOXu bude věnovat jeden víkend nové hudbě v širších souvislostech její role v nové době. Reakce odborné veřejnosti je velmi pozitivní, Pražské jaro tím omládlo a demonstrovalo jasný názor.

  • Můžete už prozradit, co se chystá na příští rok?

Některá překvapení či novinky jistě Pražské jaro nabídne, ale nechci mému nástupci omezovat prostor pro jejich prezentaci jemu vyhovujícím způsobem.

Vltavská filharmonie
  • Jak se těšíte na Vltavskou filharmonii? Potřebovala Praha novou budovu?

Potřeba nového moderního, akusticky dokonalého a kapacitně odpovídajícího sálu a obecně hudebního centra je urgentní. Světová i regionální centra vlastně jen doháníme. Shoda všech důležitých sil v Praze na tomto projektu je výjimečná a neměla by být promarněna. Dokončení Národního divadla bylo milníkem kulturního a společenského života. Hudební a kulturní centrum na Vltavské může mít srovnatelný význam pro 21. století. Čeká nás ale ještě mnoho práce a podílet se na ní by mě těšilo.

  • Mělo by se tam Pražské jaro přestěhovat?

Zde je třeba říci, že nové hudební centrum Vltavská není v kontradikci vůči Rudolfinu a Obecnímu domu. Lze říci, že doplní spektrum možností pro pořádání koncertů o chybějící zásadní element. Pražské jaro jistě bude nové prostory využívat a podílet se na jejich provozu a programovém plánu. Zajisté se však i potom budeme do obou historických sálů pravidelně vracet s programy, pro které se hodí dispozicí, akustikou či stylem architektury.

Co je pro vás po 21 letech strávených vedením tak prestižního podniku ještě výzvou?

Rád bych přispěl k větší vážnosti postavení kultury ve vedení státu i ve společnosti a snad takéke kultivaci politického života. Nejsem naivní a vím, že ani jedno není snadné, ale od toho máme právě ty výzvy.

Pražské jaro
mezinárodní hudební festival, na němž se představují symfonické orchestry i komorní tělesa. Koná se každoročně v Praze od 12. května (výročí úmrtí Bedřicha Smetany) do 3. června. První ročník se konal v roce 1946, u příležitosti 50 let od založení České filharmonie. Od roku 1952 je zahajován cyklem symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany. Zahajovací koncert obvykle probíhá 12. května ve Smetanově síni pražského Obecního domu. Kromě vážné hudby bývá na programu festivalu v posledních letech vždy i několik koncertů jazzové hudby. Od roku 2013 pořádá Pražské jaro pravidelně podzimní Klavírní festival Rudolfa Firkušného, dedikovaný jednomu z největších českých klavíristů 20. století. Součástí Pražského jara je také stejnojmenná interpretační soutěž.

Roman Bělor
Významný kulturní manažer. V letech 1990 až 2001 vedl Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK. V letech 2001 až 2022 byl ředitelem festivalu Pražské jaro. Od roku 2021 je poslancem PS PČR (STAN). V roce 1995 byl francouzským ministrem kultury jmenován rytířem (Chevalier) a v roce 2001 důstojníkem.

Předchozí

Nový Peugeot 408: nečekaný z každého úhlu

Známe TOP Ženy magazínu CEO, absolutní vítězkou je Ivana Tykač

Další