Země někdejšího východního bloku srovnávají krok se Západem. Developeři a architekti začínají ve své snaze vyhovět moderním požadavkům na novou výstavbu stále více využívat nových poznatků z odborní praxe a akademického výzkumu. Platí to zejména pro oblast ekologických parametrů a udržitelnosti, říká Marián Vertal‘, výzkumník z Ústavu pozemního stavitelství Stavební fakulty Technické univerzity v Košicích. Ten představil koncept rezidenčního projektu budoucnosti.
Ať už jsou světové trendy v oblasti architektury a developmentu jakékoliv, zdá se, že do našich končin dorážejí vždycky se zpožděním a trochu okleštěné. Je to skutečně tak, nebo to je zjednodušující pohled?
Máte pravdu v tom, že trendy přebíráme s jistým zpožděním, často v okleštěné podobě, ale doplnil bych ještě jednu zásadní věc. Často se stává, že trendy k nám doputují v podobě, která je vzhledem k požadovaným cílům zejména v oblasti ekologie a udržitelnosti značně redukované. Realizace některých myšlenek podléhá z hlediska jejich efektivity různým faktorům. Velmi dobře je to vidět v oblasti implementace některých technických řešení pro variantní klimatické podmínky. Můžeme se tak setkat se snahou například začlenění zeleně do architektury přenést z podmínek dejme tomu jižní Anglie do Prahy, Brna, Bratislavy nebo Košic. Takové přenesení různých prvků do jiných podmínek bez jejich korekce v podobě podrobné analýzy představuje okleštění jinak funkční myšlenky. Důsledkem často bývá zcela opačný efekt, než jaký byl zamýšlen. Vegetační střechy a fasády, což je aktuálně jeden z nejvýraznějších trendů současné architektury a developmentu, tak částečně nebo úplně ztrácejí svůj smysl a význam.
Chybí tedy zdravý rozum?
Chybí hlavně větší zahrnutí odborníku a interdisciplinárních výzkumných univerzitních týmů, jejichž poznatky jsou pro správné využití například už zmíněných vegetačních střech a fasád klíčové. Výzkum společně s vůlí developera nebo investora jeho zjištění respektovat, je pro moderní architekturu dneška zásadní.
Neměli bychom zapomenout také na dosažení shody s lidmi v místech, kterých se nová výstavba týká.
Samozřejmě. Dá se říci, že hledání společné řeči s komunitami, kterých se nová výstavba dotýká, patří k součásti světového trendu a je třeba ocenit, že v tomto směru děláme v Česku i na Slovensku pokroky. Z médií i sociálních sítí známe množství příkladů, kdy komunity a developer nebyly schopné najít společnou řeč. Je pochopitelné, že nová výstavba vzbuzuje velké emoce a ty je občas složité usměrňovat. Myslím, že v této věci mohou odborná veřejnost aj akadamická obec sehrát důležitou roli. Právě tým odborníků a věcná diskuze může být ve vyhrocené situaci činitelem, který do diskuse vrací racionalitu a pomáhá odblokovat jednání, která tak říkajíc uvázla na písku. Mimochodem – ve světě tento princip funguje, osvědčil se a díky němu je průběh nové výstavby daleko hladší a konsenzuálnější.
Jak se mimochodem za poslední dobu změnily výtky, které komunity a samosprávy vznášejí proti nové výstavbě?
Charakteristické je, že se diskuse zvolna přesouvá z města na venkov. Souvisí to s faktem, že ve městech ubývá prostor, které se dají zastavět, zatímco venkov v tomto smyslu nabízí více možností. Ze strany místních obyvatel se přitom stále větší zájem stáčí na to, jakým způsobem nová výstavba zapadá do stávající podoby místa.
Chápu to správně tak, že jde o to, aby zjednodušeně nové domky vypadaly jako staré domky?
Nene, to určitě ne. Jde spíše o to, jakým způsobem nová výstavba respektuje krajinu, její charakter a tvář. I v tomto ohledu je na straně developera velká odpovědnost. Osobně se domnívám, že dnes by se nemělo stávat to, že do krajiny nová výstavba v podstatě invazivně vtrhne a změní ji. Urbanistický kontext je zcela zásadní! Například koncept projektu Nový Těptín, na které jsem se s kolegy měl možnost podílet v ostatní době, je příkladem dobré praxe.
V jakém smyslu?
Plnili jsme zadání na projekt, který bude funkční, udržitelný, technologicky pokročilý a empatický k charakteristicky zvlněné krajině. To byla obrovská výzva. Trvalo nám opravdu dlouho, než se nám podařilo najít tvar, který hmotu projektu navazuje na krajinný reliéf. Totéž platí pro řešení energetických a environmentálních charakteristik Nového Těptína. Mimořádný důraz byl kladený na respektováni vodního cyklu krajiny a integraci prvků modro-zelené infrastruktury.
Jak dlouho bude ve srovnání se současným developmentem tak odlišného projektu trvat stavba, znamená architektonická a technologická vyspělost také delší termíny?
Těžko říci. Nový Těptín představuje architektonický koncept, od kterého je k začátku stavebních prací ještě daleko. Osobně budu rád, když poslouží jako inspirace a ukáže cestu, jak lze zhodnocovat krajinu, aniž by ji bylo nutné kvůli tomu měnit. Skutečná ekologie a udržitelnost podle mě spočívá především ve schopnosti přizpůsobit architekturu jejímu okolí, či už se jedná o klima, existující zástavbu anebo historicko-kulturní kontext. To je jednoznačně trend, kterým by se architektura měla mnoho následujících let ubírat.
