O tom, zda je Česko úžasné, ví Vladimír Kořen své. Už 20 let ukazuje divákům České televize úspěchy našich vědců, posledních 13 let pak moderuje populární Zázraky přírody. Zároveň byl 10 let starostou Říčan, v té době opakovaně městem s nejvyšší kvalitou života v Česku. Možná trochu překvapivě poté nastoupil jako učitel na říčanskou základku, což zase přijde úžasné jeho žákům. „Myslím, že jsem tu trochu zakořenil,“ říká o svém novém působišti oblíbený moderátor.
- Jak se dětem dneska dařilo?
Dneska jsem z toho měl dobrý pocit – děti se hlásily a předháněly se v tom, na co se zeptají. Měli jsme přírodopis a občanku. Mám vždycky radost, když se děti rozmluví a samy se snaží svět kolem sebe uchopit. Učitel je jen průvodce. Znám to u sebe, když člověk nezíská nadšení, pak nemá, jak si to zapamatovat, musí do toho dávat moc síly. Nejjednodušší věci na zapamatování jsou ty, které si člověk sám prožije a dostanou se mu pod kůži úplně jinou cestou než biflováním.
- Jak reagují na to, že mají za učitele slavnou osobnost? Mezi ostatními učiteli asi máte výsadní postavení.
Určitě to něco ovlivňuje, ale časem se samozřejmě stanete všední součástí chodu školy. Děti mají sice učitele, který je vidět jednou za čas v televizi, ale taky mají učitele, kterého vidí každý den ve třídě, který jim dává písemky a chce po nich, aby něco znaly.
Myslím ale, že mnozí z nich si uvědomují, že mají příležitost být v kontaktu s poznáním, které se jim prezentuje na určité úrovni. Kromě Zázraků přírody jsem připravoval i vědecké pořady jako Česká hlava nebo Planeta věda. Dostal jsem se díky tomu do spousty laboratoří a teď se snažím dětem ukázat špičkovou, moderní vědu, která zatím v učebnicích není.
Děti vědí, že dostanou spoustu zajímavého, pokud se zeptají. A občas ty, co jsou snaživější, beru na Zázraky přírody, takže vědí, že je to propojené. V neposlední řadě se tak dostávají do užšího kontaktu s televizí, kterou pak vnímají daleko civilněji. Není to pro ně ten oficiální zdroj, kde musí být každý, kdo se tam objeví, nedostupnou celebritou, ale může to být člověk jako jeden z nich.
- Co vás přimělo stát se učitelem?
To byla náhoda. Ale díky mé ženě-učitelce byl můj život se školním prostředím spojený už dávno. Když jsme se seznámili, první roky jsme žili ve škole v Řepíně na Kokořínsku. Každé ráno jsem se v té škole probouzel se zvoněním.Už tam jsem vedl nějaké kroužky, a to pokračovalo i tady v Říčanech, kde jsem měl například rybářský kroužek.
Když jsem skončil se starostováním, přišel jsem jednou manželku vyzvednout do školy. Ona už byla v jiném stavu, ovšem pan ředitel se to dozvěděl z bulvárních novin, ještě mu to nestačila říct. A on mi povídá: „To je od tebe fakt pěkný, skončil jsi jako starosta, který nás podporoval, a ještě mi přivedeš schopnou učitelku do jiného stavu. Mně odchází další tři učitelé, nevím, co mám dělat. Kdybys byl chlap, tak mi pomůžeš a půjdeš sem učit.“ Já jsem v nadsázce souhlasil, jenže on mi podal ruku, já ji stisknul a do půl hodiny jsem měl podepsanou smlouvu. Takže jsem byl uloven.
Ale dávalo to smysl, mělo to svůj půvab a mně to po tom starostování přišlo jako neskutečně dobrý nápad na radikální změnu.
- Vy sám nemáte pedagogické vzdělání. Myslíte, že není potřeba?
Myslím, že člověk by pedagogické vzdělání měl mít. Není to tak, že může přijít člověk z ulice, byť třeba vysokoškolák, a může hned učit.
Mě si pan ředitel předtím otipoval, protože v pozici starosty jsem s dětmi pracoval. Udělali jsme například žákovské zastupitelstvo, platformu pro říčanské školní děti, aby mohly rozhodovat o některých věcech. Zároveň jsme dělali i Zázraky přírody Říčanska, dětskou vědomostní soutěž, kterou jsem uváděl.
Současně jsem i čas od času chodil ženě do hodin. Manželka je v tomhle velmi chytrá, ví, že aby udržela pozornost dětí, potřebují různé podněty na povídání a besedy. Když třeba potřebovala na prvním stupni povyprávět něco o přírodě, měl jsem hodinu o rybách a rybaření.
Takže mým vzděláním je praxe. Člověk samozřejmě může spoustu věcí načerpat – nějakou metodiku, pedagogiku, jak k dětem přistupovat, co je adekvátní jakému věku, ale rozhodující je praxe.
Další znalosti získávám i mimo školu. Dlouhodobě moderuji Elixír do škol, což je setkání fyzikářů z celé republiky. Je to skvělý projekt, kde se školí fyzikáři, aby dokázali prezentovat poměrně těžký, nepříjemný obor tak, aby to děti bavilo. A v průběhu školního roku se účastním dílen Heuréky pod vedením manželů Dvořákových, což je projekt od Matematicko-fyzikální fakulty UK, kde pomáhají učitelům učit.
- Učíte dějepis, občanku, biologii, zeměpis, přírodovědu, fyziku, výpočetní techniku. Jak je možné, že máte takový rozptyl?
Třeba dějepis jsem měl na vysoké jako jeden z povinných předmětů a zažil jsem skvělé přednášky pana profesora Křena. Na základce a na gymplu, to bylo krátce po revoluci, jsme se učili historii takovou nekritickou, až teprve s profesorem Křenem se člověku otevřely úplně jiné pohledy. I já teď děti učím, že by si k dějinným událostem měly samy hledat nějaký postoj a vyhodnocovat je z různých úhlů, přemýšlet, jestli měly nějaké dopady, jestli vše bylo z morální a etické stránky dobře nebo špatně…
Ale dějepis byl jen v loňském roce, nebyla to dominantní aprobace. Tu se snažím mít v biologii a fyzice. A třeba informatika? V devítce ji máme pojatou jako mediální výchovu, a kdo jiný může dětem vyprávět o médiích než novinář!
- Co dětem o Česku říkáte? Jste kritický, nebo jim říkáte, že je vše úžasné?
Člověk se snaží vychovávat patrioty, učit děti, aby naši zemi měly rády, to zcela jednoznačně, to by mělo převládat. Ale kdyby to bylo nekritické, bylo by to taky škodlivé. Je strašně důležité dětem dávat i kritický pohled. Třeba na zmíněnou historii, přemýšlet, jestli jsme neudělali nějaké historické minely. Třeba období komunismu, vysídlování Němců a podobně.
Samozřejmě, co se týká české přírody, snažím se ukazovat, jak je naše země krásná, ale zároveň dodávám i to, jak hodně ji ničíme. Třeba dneska jsme si povídali o tom, kolik zvířat zahyne na českých silnicích. Třeba 600 tisíc zajíců ročně, to je jako obyvatel Brna. A 300 tisíc ježků je jako Ostrava. Údaj 80 tisíc srnek na českých silnicích děti šokuje a zároveň je to nutí přemýšlet, jestli něco není špatně a zda by se s tím nedalo něco dělat. Najednou začínáme hledat i cesty, které k nějakému řešení můžou spět.
Zkrátka, růžové brýle jsou špatně a černé brýle jsou také špatně.
- Jaké máte v učitelství ambice?
U mě je těžké mít ambice, já se pořád učím. Jsem členem poroty výroční ceny Albertus pro fyzikáře a matematiky, a když vidím, co kolegové učitelé dokážou, nevycházím z údivu. Jsou pro mě inspirací a rozhodně nemám ambice je jakkoli překonávat – spíš nasáknout, co oni umějí a pokorně přijmout roli jejich žáka.
- Takže nemáte ambice prosazovat, aby se to dělalo jinak? Jinými slovy, vstoupit znovu do politiky?
Do místní politiky jsem šel, protože jsem se cítil ohrožený tím, co se tu dělo. V územním plánu Říčan se provedly a chystaly některé nerozumné kroky, jejichž dopady by podle mne město neuneslo. Podepsaly by sei na školství, které by se stalo nedostupným a neudržitelným z hlediska nákladů. Příčinu jsem viděl jasně v chaotickém územním plánování, které se bálo jít do regulací.
Moje desetiletá mise se týkala regulace výstavby a také rozpočtu města, protože jsem ho přebíral s výraznými dluhy. Celou dobu jsme stabilizovali rozpočet i majetek města tak, aby město bylo bohatší, jistější a nerozvíjelo se příliš překotně. To byl motiv, proč jsem do té politiky šel.
Na úrovni ministerstva máte teoreticky velkou výkonnou moc, ale limitovaný čas a většinou nemáte moc sílu s něčím pohnout. Změny se často dějí úplně jinými cestami, než tím, že má člověk možnost rozhodovat ve vládě. Když nenadchne úředníky, může si ministr říkat, co chce, a ničeho nedosáhne.
Mě baví prošlapávání cest. Na radnici, i v novinařině, i věda k tomu má hodně blízko. Vždy mě bavilo ukazovat věci, které dokážou svět nějak posunout. Vzor je mnohdy silnější než pravomoc zvednout ruku, že jsem pro.
- Starostou jste byl 10 let. Během té doby byly Říčany opakovaně vyhlášeny městem s nejvyšší kvalitou života v Česku. Máte na to nějaký recept?
Říčany měly vždy zvláštní genius loci. Jsme u Prahy a přitom blízko lesů, protose Říčany už mezi válkami staly letním městem pro pražskou smetánku. A na tom městě se to odrazilo.
Řada Pražáků si tu sehnala letní bydlení a pak se tu usídlila natrvalo. Na plovárnu sem jezdíval Oldřich Nový, významní herci zde hráli tenis. Po pádu komunismu zase spousta lidí, kteří zbohatli, hledala místo, kde se usadit, a Říčany jim přišly zajímavé. A přitahují i kreativní lidi, tvořil zde Ota Hoffmann, Antonín Moskalyk, žil tu Radek Brzobohatý, Václav Postránecký či Viktor Preiss. Atmosféra města je neopakovatelná.
Demograficky řešíme úplně jiné problémy, než se řeší v Teplicích, odkud pocházím, nebo ve východních Čechách, odkud pochází moje žena. Ale dá se zkazit všechno. Tlak lidí zvenčí, kteří by tu chtěli bydlet, vyvolává tlak na občanskou vybavenost, a to stojí poměrně dost peněz.
Jeden z důležitých momentů, který má na kvalitu života velký vliv, je nedopustit nekoordinovaný a příliš rychlý rozvoj, který by neodpovídal možnostem občanské vybavenosti a infrastruktury. To se stalo v některých obcích v okolí. V Křenici, která měla pár desítek domů, přečárali barvičky v územním plánu z pole na zastavitelnou plochu, a obec má teď možná 5000 obyvatel. Ale zapomněli tam nakreslit školu. A kvalita života se odvíjí i od toho, jestli školy jsou k dispozici a jak dlouho za nimi musíte dojíždět. Nebo zda máte dostatek lékáren, jestli to území prostě není přetížené.
Což se mohlo stát i v Říčanech a my jsme řekli, že nám jde o kvalitu života stávajících obyvatel a ne o budoucí obyvatele v rámci developerských projektů. A rozvoj jsme v územním plánu podmínili tím, že bude možný, až bude připravená infrastruktura. Máme spoustu míst, kde by se mohlo stavět, ale bude se tam stavět, až bude postavená nová škola.
- Takže recept zní mít to pod kontrolou?
To rozhodně ne, jde o udržitelnost. Pokud mám říci nějakou radu, pak zní: Využívat nástroje územního plánování tak, aby rozvoj obce byl udržitelný.
Dobře se to ukazuje na lese: v lese u desetitisícového městahouby najdete. Když se město zvětší na 15 tisíc, už to bude těžké. A když se město zvětší na 25 tisíc obyvatel – u nás se před mým starostováním připravovalo zvětšení na 30 tisíc obyvatel – víte, že to už je neúnosné. Najednou začne takový zápas o houby, že už tam nikdo nic nenajde. Pokud tedy nevysadíte nový les, ale najít v katastru místo pro nový les, to je hodně velký úkol!
To, že si člověk může zajít do přírody, která není přeplněná, je taky kvalita života. A samozřejmě se to v tabulkách, podle kterých se zmíněná kvalita vypočítává, odrazí.
Ale mít všechno pod kontrolou, není vůbec dobré, protože to podvazuje potenciál lidí. Je potřeba, aby lidé měli pestrý spolkový život a aby se jim nebránilo v nápadech a v jejich realizacích. Starosta je jenom zprostředkovatel možností a měl by otevírat potenciál lidí, protože sám všechno nevymyslí, není génius. Když máte demograficky tak skvělou společnost, jako máme tady v Říčanech, a lidem dáte příležitost třeba participativním rozpočtováním, tím, že jsou vtažení do řešení problému, na kvalitě života ve městě se to velmi pozitivně odrazí.
- Jaká je cesta, aby se Česku v rámci Evropy dařilo tak dobře, jako Říčanům v rámci Česka?
Jednoznačně podpora vzdělání. A již zmíněné otevírání lidského potenciálu. Stát, firmy i celá společnost přitom někdy vytváří zbytečné brzdy, bariéry, předpojatosti a zbytečné hádky, které rozvoj Česka brzdí.
Myslím, že potenciál je tu ohromný. Žijeme ve společnosti, která je plná kreativních lidí. Jsme vynikající technici, vynikající programátoři, v IT máme opravdový poklad. A mimochodem jsme i skvělí řemeslníci.
Myslím, že tomu jen potřebujeme dodat ekonomický rozměr. Každý, kdo má dobrý nápad, by měl mít příležitost na trhu s tím nápadem uspět a zúročit ho. Takže se mi líbí, když u každé vysoké školy vyrostou firmičky, které nápady převádějí do praxe. Mám strach z firem, které jsou schopné ten nápad koupit, protože jsou bohaté, ale pak ho strčit do šuplíku, protože se jim zrovna nehodí. Naše republika je plná lidí typu Wichterle, Holý, jen je nesmíme zavřít do šuplíku.
Takže bychom možná měli víc přemýšlet o bariérách, které jsou ve společnosti způsobené dominantními korporacemi, dominantními politickými subjekty nebo dominantními myšlenkovými proudy, protože největší dynamika je v tom, když se potenciál co nejvíce otevře.
Takže dobré nápady si sami zadupeme?
My se strašně nálepkujeme a kvůli tomu tu byla spousta nápadů odvržená, ačkoli měly hluboký význam a smysl. Nechci mluvit o oblastech, které v sobě mají nějakou technickou kontroverzi, jako třeba elektromobilita. Ale například v architektuře už desítky let existuje koncept pasivních domů. Teď už se tento koncept dostal do úrovně aktivních domů, které vyrobí víc energie, než spotřebují. Vstupní náklady jsou možná vyšší než u klasického domu, ale v konečném důsledku to nejen snižuje uhlíkovou stopu a zátěž pro životní prostředí, teď se dokonce ukazuje, že je to i ekonomicky jistější, nezávislejší a vyplatí se to. Kde jsme mohli být, kdybychom aspoň trošku věřili inženýrům a vědcům, kteří se ten problém energetické závislosti na fosilních palivech snažili vysvětlit.
My jsme strávili celou dekádu 2010 až 2020 nesmiřitelnou debatou, jestli klimatická změna je nebo není. Vědecký svět měl z nějakých 90 % jasno a vyzýval k akci. Některé země to vzaly jako příležitost pro chytrou změnu, některé firmy v tom začaly vidět příležitost ekonomického profitu, a během té dekády posunuly otázku energetické soběstačnosti a využití obnovitelných zdrojů mnohem dynamičtěji a s mnohem promyšlenějším plánem než my.
- Zázraky přírody moderujete už 13 let. Čím si vysvětlujete, že to lidi tak baví?
I ten původní německý formát jsme překonali o mnoho let. Teď jsme dělali už 113. díl, což je neuvěřitelné. A ten poslední odvysílaný měl zase nejvyšší sledovanost ze všech programů sobotního večera. Máme ohromnou radost, že to diváky baví, vlastně se na nás dívá už nová generace.
Ten formát je výborně vymyšlený, a navíc se tam sešel pozoruhodný tým. Myslím, že zásadní roli má Maroš Kramár, který dokáže s lidmi výborně souznít, máme skvělou dramaturgyni Elišku Fekovou a skvělého režiséra Adama Rezka, kteří to dávají dohromady. Ta parta je fakt výborná, rozumíme si, víme, jaký je cíl. A co je důležité, tolik se nežereme.
Takže to není Vladimírem Kořenem?
Nepovažuji se za někoho, kdo má nějakou kvalitu, která je něčím mimořádná. Když se dívám na Dana Stacha, jakým způsobem je schopen vést rozhovory v angličtině s nositeli Nobelovy ceny, koukám na to s otevřenou pusou. Vidím kvality v druhých, takže Zázraky přírody beru spíš pokorně jako příležitost. A možná se lidem líbí, že si ze sebe umíme udělat srandu – že vidí někoho, kdo pořád bojuje s tím svým panděrem, že nejsem žádný svalovec, co se vrhá do pokusů každý den. Překonávám to, co má každý, strach i nešikovnost. Občas je to na hraně, je tam napětí.
A nezapomeňte na přírodu, ta je hlavní hvězdou. Příroda je obrovským zdrojem poznání, a zároveň nekonečným, protože vědci stále odhalují neuvěřitelné věci. Takže budeme mít stále co vysílat!
- Máte ve výhledu nějaký nový pořad v televizi? Nebo politiku? Nebo budete učitelem a užijete si dva měsíce prázdnin?
Zázraky přírody poběží i příští rok, to už je jasné. Moderuji různé konference či akce, jako je třeba festival Ekofilm, pomáhám nadaci Partnerství s projektem Sázíme na budoucnost a s dalšími projekty, které jsou environmentálně laděné.
Do toho připravujeme s Českou televizí a Státním fondem životního prostředí čtyřicet reportáží, které by divákům měly poradit, jak postupovat při úspoře energií, protože to lidi hodně trápí. Chceme nejenom radit, co dělat během této zimy, ale také dát rady koncepční, technologicky prověřené, které by v oblasti energetické nezávislosti, energetických úspor i řešení klimatických problémů mohly společnost posunout.
A k těm prázdninám: to učitelování je náhodou pěkný zápřah. Na každou hodinu se musíte připravit, to jsou takové malé Zázraky přírody, které máte šestkrát za den. Když skončil školní rok, dával jsem se měsíc dohromady. A to pracuji na částečný úvazek!
Navíc tady ve škole mám projekt, který jsem zahájil ještě jako starosta a strašně mne baví jej rozvíjet. Jde o školní botanické centrum. Máme tu nejrůznější druhy biotopů – dešťový biotop, suché skalky, louky, léčivé záhony, arboretum, jezírko. Teď připravujeme projekt na venkovní odbornou učebnu se skleníkem, aby děti mohly zkoumat biologii přímo u kytiček.
Doma teď taky máme miminko a mně vyhovuje, že jsem manželce na dosah. Samozřejmě dostávám každý týden různé nabídky, ale zatím si to držím takhle. Přijdu si, že jsem tady trošku zakořenil.
Vladimír Kořen
Televizní moderátor, místní politik, učitel. V České televizi se stal popularizátorem vědy a životního prostředí, za což obdržel prestižní cenu Česká hlava. Už 13 let moderuje pořad Zázraky přírody. V letech 2010 až 2020 byl starostou města Říčany, které byly v té době opakovaně vyhlášeny městem s nejvyšší kvalitou života v ČR. Od roku 2021 je učitelem na III. ZŠ U Říčanského lesa.