Při investování do projektů rozvoje e-mobility se vyplatí vsadit na zkušenost – nejde jenom o bezproblémový proces zajištění dotací či prvotřídní technickou úroveň, ale také o spolehlivost a hlavně bezpečnost provedených instalací. V rozhovoru s Ondřejem Miškovským, Indirect Sales Managerem ze společnosti ChargeUp, která je v Česku jedním z lídrů v této oblasti, jsme se podívali se na infrastrukturu pro e-mobilitu pohledem běžného občana i velké společnosti.
Představíte nám prosím ve zkratce společnost ChargeUp, jak vznikla, čím se zabývá, jak široké je vaše portfolio a jaké máte postavení na trhu?
ChargeUp je brand, který pokrývá vše, co je potřeba při vstupu na e-mobility trh. Náš zákazník typicky přichází v okamžiku, kdy má potřebu nabíjet nějaký typ elektromobilu v konkrétním byznysovém kontextu. Na základě takového zadání ChargeUp tým připraví návrh vhodného řešení včetně studie proveditelnosti a projektové dokumentace. Podle těchto vstupů dodá a nainstaluje konkrétní typy dobíjecích stanic, které následně připojí do back-endového systému ChargeUp CPO. To je robustní řešení pro provozovatele dobíjecích stanic, kteří potřebují získat a udržet kontrolu nad jejich provozem. Kromě standardních funkcí, jako jsou vzdálená správa stanic, rezervace dobíjecích bodů, alarmy a notifikace, tarifikace, správa uživatelů, generování provozních statistik a podkladů pro rozúčtování nákladů na dobíjení, umí ChargeUp komunikovat s agregátory, jako je platforma Hubject. Díky tomu dokážeme zpřístupnit stanice 3. stranám, tzn. aby na nich mohli nabíjet držitelé kartiček jiných dalších provozovatelů, kteří jsou do platformy Hubject rovněž připojeni. Systém umí také řídit výkon dobíjecích stanic na základě proměnlivých podmínek a mnoho dalšího. Aplikace pro řidiče, tedy ChargeUp ESP, podporuje bezhotovostní platbu, a to prostřednictvím platební brány (platební karty), anebo virtuální peněženky FairPay. Řidič má v aplikaci k dispozici kompletní historii dobíjení svých vozidel včetně elektronických účtenek.
Do elektromobility jsme vstoupili v roce 2017, kdy nás oslovila společnost Škoda Auto s poptávkou na systém pro řízení dobíjecích stanic. Tak vznikla historicky první verze systému ChargeUp CPO. Přestože byla tehdy budoucnost elektromobility nejistá, my v tom spatřili příležitost a vsadili na ni. Proto jsme zhruba o rok později vyvinuli aplikaci pro řidiče, abychom jim zjednodušili vyhledávání dostupných dobíječek, autorizaci dobíjení a umožnili jim bezhotovostní platbu za dobíjení. Aplikace je dnes známá pod názvem ChargeUp ESP.
Do oblasti hardwaru jsme definitivně vstoupili v roce 2021, kdy jsme po dlouhodobé spolupráci s partnerskou společností ELEXIM domluvili odkup jejich divize elektromobility, která byla zaměřená na distribuci, instalace a servis dobíjecích stanic. Hlavní motivací bylo získat kontrolu nad celou zakázkou, tzn. aby zákazník měl jednoho dodavatele komplexního řešení pro dobíjení elektromobilů.
Jaké parametry mají v současné době nabízené dobíjecí stanice?
Parametry jsou různé, podle typu dodávané stanice. Naše portfolio zahrnuje stanice od českých i světových dodavatelů. Zákazníkovi jsme tak schopni nabídnout ucelené portfolio od malých – domácích AC stanic od výkonu 11 kW, až po ultrarychlé dobíjecí stanice o výkonu 400 kW.
Zasáhla vás krize kolem drahých kovů či nedostatek mikročipů? Mnoho společností s tím mělo velké, až existenční problémy.
Zasáhla spíše naše dodavatele. Dodnes je patrné zpoždění dodávek stanic jak s ohledem na horší dostupnost některých komponent, tak i velký zájem ze strany zákazníků.
Firma ChargeUpv minulosti úspěšně expandovala mimo Českou republiku, kromě evropských států se mluvilo i o možných „exotičtějších“ trzích na Novém Zélandě, v USA či Asii. Jaká je současná situace?
ChargeUp již dnes aktivně působí na Slovensku, v Německu a ve Švédsku. Chceme dále růst do zemí západní a severní Evropy. ChargeUp hodně těží ze zkušeností mateřské společnosti Unicorn, která je velice dobře etablována na energetickém trhu, zejména v oblastech přenosu a distribuce elektřiny. Máme tak k dispozici lidi a knowhow, díky kterým postupně integrujeme naše e-mobility řešení s jinými energetickými systémy. Elektromobilita bude velice brzy hrát klíčovou roli na trzích s flexibilitou či jako zdroj podpůrných služeb a my na to budeme připraveni jako první. Naším ultimátním cílem pak je, aby bylo v systému ChargeUp spravováno a řízeno 1 milion dobíjecích bodů.
Co všechno je potřeba zjistit při návrhu dobíjecích stanic pro konkrétního zákazníka – zajímá vás například i předpokládaný vozový park a jak dlouho budou vozy připojené?
Ano, na začátku jednání probíhá vždy analytická část. Zde se bavíme se zákazníkem o počtu dobíjených vozidel, typech, kapacitách baterie a další. A to nejen s ohledem na současnou situaci, ale především s výhledem do budoucnosti. Zákazník tak nakupuje řešení, které nejen že odpovídá aktuální poptávce, ale je připraveno na dynamický vývoj, který nás v elektromobilitě čeká.
Při budování infrastruktury naráží například restauratéři na limity, co se týče příkonu. Možným řešením je tzv. dynamicload management (DLM) – můžete nám jej představit blíže?
Umožňuje dobíjení více elektromobilů současně a za kratší dobu, neustále monitoruje všechny dobíjecí stanice a jejich aktuální využití. Rozděluje příkon do všech zařízení dle aktuálních možností. Maximálně tak vytěžuje zdroj, který je k dispozici. Zároveň se snaží o dodání maximálního výkonu do dobíjecího bodu – tím proces dobíjení urychluje.DLM je navržen pro inteligentní řízenívýkonuněkolikasoučasně činných dobíjecích stanic.Měří aktuální spotřebu objektu anebo tuto informaci získává například z energy managementsystému třetí strany (EMS). Také je často integrován s nástrojem pro Měření a Regulaci(MaR). Další výhodou je možnost průběžného zvyšování počtu dostupných dobíjecích stanic.
Jak se díváte na možnost využívání bateriových úložišť pro potřeby dobíjecích bodů (např. pro rychlé nabíjení více elektromobilů, pokud příkon v lokalitě nestačí), obhájí přidaná hodnota poměrně velké navýšení ceny?
Je to nepochybně jedna z možností a podobné pilotní projekty už dnes existují. Aktuální legislativa však stále s akumulací do velkých průmyslových baterií nepočítá, což by se mělo v dohledné budoucnosti změnit. Ekonomiku za takovým řešením však budeme dnes hledat velmi složitě.
Zatímco dnes je dobíjení často zdarma, jako určitý typ benefitu či lákadlo, stále více dobíjecích míst bývá zpoplatněna. Jaký predikujete vývoj v této oblasti, vymizí časem bezplatné dobíjení?
Bezplatné dobíjení má dle nás smysl hlavně ve formě benefitu, který přiláká více zákazníků. Smysl má zejména u hotelů, restaurací a obchodních řetězců.
Jaké jsou v současné době možnosti zpoplatnění nabíjení a máte nějaké řešení i pro bytové domy, kde u nových projektů dobíjecí místa taktéž povinně vznikají?
My nabízíme řešení, které je poplatné době, tzn. aplikaci v chytrém telefonu, přes kterou jsme schopni celý platební proces zajistit velmi jednoduše a bez zásahu provozovatele. Pro bytové domy řešení máme, a ještě v letošním roce představíme i dobíjecí stanici, která je po tyto účely ideální.
Dá se na nabíjení postavit byznys – například, když mám domek se solidní přípojkou u hlavního tahu a přemýšlím, zda si na zahradě nezřídit komerční dobíječku – nebo tahle doba ještě nenastala/nenastane?
Zde bude velmi záležet na atraktivitě lokality. Za určitých podmínek se to vyplatit může, ale je zde poměrně velká škála proměnných. Ale se zákazníky taková řešení poměrně často diskutujeme.
Kolik vlastně taková moderní nabíjecí stanice stojí – od nejlevnějšího řešení pro rodinný dům až po výkonnou dobíjecí stanici například pro firemní elektrododávky? Jaké jsou provozní náklady, když započítáme např. i pravidelné revize?
Malé AC dobíjecí stanice začínají na cca 10.000 Kč bez DPH, ty nejdražší a tedy nejvýkonnější stanice už stojí více než milion korun. Zde velmi záleží na požadované konfiguraci. Provozní náklady takové stanice jsou odvislé od dostupného příkonu v lokalitě a ceny zařízení.
Když už jsme u nákladů, nemůžeme se nezeptat na jednu ze zásadních otázek – jaké jsou nyní možnosti na poli dotací?
Co se týče dotací na pořízení elektromobilu jsou dnes podmínky poměrně omezené, nárok na ně mají pouze státní subjekty. A to konkrétně obce, kraje, státní a národní podniky, státní organizace, státní příspěvkové organizace, veřejnoprávní instituce, školy, vysoké školy a školská zařízení, nestátní neziskové organizace, registrované církve a náboženské společnosti, obchodní společnosti vlastněné veřejným subjektem, veřejné výzkumné instituce a organizace. Pro fyzické ani právnické osoby nejsou.
O něco lépe na tom jsou dotace na pořízení dobíjecí stanice. Domácnosti mohou využít program Nová zelená úsporám, ve kterém dosáhnou až na 30 tisíc korun na jednu stanici, maximálně mohou získat dotaci na dvě stanice, tedy 60 tisíc korun. V případě bytových domů je počet omezen počtem bytových jednotek, kdy lze získat maximálně 45 tisíc na jednu dobíječku.
Měla by Česká republika více podporovat výstavbu dobíjecích stanic, nebo je to z vašeho pohledu dostatečné?
Pro porovnání bych uvedl Norsko či jiné severské země, kde vyjde nákup identického vozidla se spalovacím motorem dráž než to elektrické až o několik %, a to zejména kvůli různým daňovým složkám, jako je např. uhlíková daň apod. To znamená, že podpora elektromobility nemusí být nutně dotace. Stát může znevýhodnit vozidla se spalovacími motory, což mi přijde s ohledem k životnímu prostředí celkem fér, a ještě to pomůže státnímu rozpočtu. Nutno zmínit, že nějaká podpora již existuje, a to jak na pořízení elektromobilu, tak na pořízení dobíječek.
Cíle Národního akčního plánu čisté mobility začínají vážně pokulhávat, alespoň co se týče počtu provozovaných elektromobilů. Jak se na tento trend díváte – dá se to vnímat i pozitivně, například, že na jeden dobíjecí bod bude méně aut? Česko je v tomto ohledu už teď na špici Evropy.
Jediné pozitivum je aktuální dostupnost. Dnes se vám prakticky nestane, že byste na nějaké DC stanici u hlavních silničních tahů čekal na dobití. Výstavba takové DC stanice však i díky pomalé legislativě trvá dlouhé měsíce, i roky. Zatímco pořízení nového elektromobilu vám může v ideálním případě zabrat několik hodin. Malá vytíženost dobíjecích stanic je však nežádoucí pro vlastníky takové sítě, protože se návratnost investice nepříjemně prodlužuje. Vedle DC infastruktury je však potřeba myslet i na masivní rozvoj AC infrastruktury, protože elektromobil se má nabíjet, pokud parkuje, ať už je to doma, ve firmě nebo na veřejném parkovišti.
Jaké přešlapy či nesmysly, viděno z pohledu odborné firmy, tuzemské firmy či jednotlivci při přípravě infrastruktury dělají nejčastěji?
Takových případů není mnoho, už jen z toho titulu, že jsme velmi často právě u fáze, kdy se celá infrastruktura připravuje. Někdy jsou to však příliš velká očekávání z pohledu výkonu stanice, jindy zase zbytečné obavy o příkon v objektu. S tím si mnohdy právě díky dynamickému řízení stanic umíme snadno poradit.