Dětskému úsměvu se nic nevyrovná

| |

„Nejkrásnější úsměv mají děti. Je bezelstný a nic se za ním neschovává,“ tvrdí zubní lékař Michal Pekárek, který se v Domu zubní péče věnuje převážně dětským pacientům. Je toho názoru, že nejdůležitější je mít chrup zdravý. Přirozené zuby s drobnými nedostatky jsou podle něj skoro vždyhezčí než zuby uměle dotvořené. Speciálně u dětí pak i nedostatky mohou působit půvabně: „Úsměvy u dospělých jsou často více či méně upravené. Když by jim chyběly dva přední zuby, rozhodně by to nevypadalo tak roztomile jako u dětí. Dětskému úsměvu se jednoduše nic nevyrovná,“ míní.

Jak podle vás vypadá perfektní úsměv?

Je to strašně individuální, někomu se líbí zuby s mezerami, někdo preferuje chrup pravidelný jako kolová hradba. Spousta hvězd v showbyznysu má úsměv korigovaný odzubních lékařů, někdy s větším, někdy s menším úspěchem. Častokrát je však na něm vidět nepřirozenost, zatímco když jsou zuby malinko nepravidelné, oživuje to výraz obličeje.

Pokud jde o barvu zubů, já osobně jsem zastáncem přirozeného odstínu, kdy se zuby nebělí. Výjimkou jsou zuby postižené žlutým nebo jiným nepřirozeným zbarvením. Vlastní originální úsměv je ale zkrátka na první pohled rozeznatelný.

Srovnávat náš úsměv s tím hollywoodských hvězd nemá tedy smysl?

Některé hvězdy mají samozřejmě svůj přírodní úsměv, ale bohužel u některých nejsou korekce příliš zdařilé a myslím, že přirozené zuby člověka vystihují více. Když si 60letý klient nechá vytvořit chrup třicetiletého mladíka, bude vypadat jako karikatura, nebude to k němu sedět. 

V poslední době ale sílí trend nechat si zuby vylepšovat. S čím lidé nejčastěji chodí?

Nejvíce je asi tíží barva a hned poté postavení zubů. V dnešní době se dá obojí velice snadno změnit. U bělení je potřeba dát si pozor na to, jaký bělicí prostředek použijeme. Můžeme docílit různých odstínů tak, aby byl klient spokojený. Nezáleží však jenom na tom, jaké máme zuby od přírody, ale i na našich stravovacích návycích. Když někdo pije hodně kávy nebo kouří, o to více pak musí buď bělit, nebo omezit například kouření a potraviny, které barvu zubů mění. 

Pokud se někdo skutečně rozhodne pro bělení, je lepší zajít za odborníkem, než se o to pokoušet sám doma?

V tomto případě je opravdu lepší vyhledat profesionální péči. Babičkovské rady typu citron nebo jedlá soda kolikrát vedly buď k výrazné citlivosti zubů, nebo k jejich poškození. Proto když už se pro něco takového rozhodnete, doporučuji nejprve zajít na kontrolu k zubnímu lékaři. Bělení zubů by mělo proběhnout až po vyšetření a případně ošetření chrupu a dásní. Při špatném postupu by totiž mohlo opět docházet k výrazné citlivosti zubů, a to pak takového člověka úsměv bolí. 

Je bělení tedy něčím nezdravým?

Za sebe můžu říct, že jsem vždycky opatrný k chemickým prostředkům, které se používají na kůži, zuby a podobně. Výrobci samozřejmě deklarují bezpečnost a chemickou stálost, pokud ale někdo intenzivně bělí v řádu let, tak se obávám, že si nemůže být jistý, co to může dlouhodobě způsobit. Nehledě na to, že každý máme jinou citlivost zubů, takže bych byl určitě opatrný. 

Co tedy trvalejší řešení, jako broušení zubů a nasazování korunek?

To je trend, za kterým lidé ze západních zemí jezdí často třeba do Turecka nebo obecně do Asie. Většinou takové módní věci přicházejí ze Západu z Hollywoodu, kde jsou například i korunky, které uměle vytvoří mezeru mezi zuby tak, jako to má třeba modelka Georgia May Jaggerová. Nicméně ta má zrovna zuby přírodní. Lidé se to každopádně snaží často kopírovat, za sebe bych si ale nenechal zasáhnout do zdravého zubu kvůli vylepšení nebo kvůli tomu, abych se připodobnil k nějaké hvězdě. Zdravý zub totiž už nikdy nikdo nenahradí. Korunka už zůstane vždycky korunkou a původní zub už to nikdy nebude.

Říkal jste, že dalším častým požadavkem je změna postavení zubů?

Ano, a musím říct, že rovnání se za posledních několik let strašně posunulo. Když jsem byl malý, byla ortodoncie ještě v plenkách a v porovnání s dneškem udělala opravdu velký skok. Rovnání zubů se řeší už u dětí, protože tam se to dá nejsnáze ovlivnit. Změnit postavení zubů lze dnes ale udělat v každém věku. Problém je, že kost nemládne a posuny zubů jsou u starších jedinců pak o něco problematičtější a trvají delší dobu. Záleží samozřejmě vždycky na typu defektu, ale když se zasáhne včas, má pacient po prodělané léčbě snazší život. 

stzubů musí být každopádně dokončený?

Už i u dočasnýchzubů se dělají, řekněme, předpřípravy. Definitivně se pak postavení zubů řeší buď pomocí fixních rovnátek, což je dnes velice častá praxe, nebo rovnátky podmínečně snímatelnými. Ta jsou na bázi fixního aparátu s tím rozdílem, že si je dotyčný může na jídlo a na vyčištění zubů sundat. Tato metoda má ovšem svá omezení, není tedy řešením pro všechny defekty.

Máte představu, kolik by stálo nechat si vykouzlit úplně nový úsměv?

To záleží na stavu chrupu každého jedince a typu výkonů, které musí podstoupit. Obecně se k ceně nelze vyjádřit. Nejlepší je každopádně věnovat zubům takovou péči, aby se nemusely žádné nákladné zákroky provádět. Příroda to má vymyšlené nejlépe. Čas věnovaný péči a drobné prostředky na pomůcky k tomu určené stojí nesrovnatelně méně než drahé výkony v zubní ordinaci. Pokud bychom uvažovali o extrému, tedy o chrupu ve velmi špatném stavu, a chtěli úsměv znovu vykouzlit a dostat se znovu do mladistvých let, musíme počítat se statisíci korun. Motivací k péči může tedy být nejen krása, ale i ušetřené peníze. 

Jak si vedou Češi, pokud jde o péči o zuby?

Situace se celkově lepší. Na zuby se klade čím dál větší důraz, protože reprezentují člověka a lidé si to čím dál více uvědomují. Mladá generace rodičů je v tomto více osvícená a snaží se stejný přístup předávat i svým ratolestem, což je skvělý posun. Postupně bychom se tak mohli dostat i například na úroveň severských zemí nebo Švýcarska, kde je péče o chrup na velmi dobré úrovni.

Do jaké míry hraje u zdravýchzubů roli genetika?

Dědičnost hraje minimální roli. Ovlivnit může například tvar a velikost zubů, jejich postavení, případně barevný odstín. S kazivostí to ale nesouvisí přímo. Nejvíce člověk může ovlivnit zdraví zubů délkou, a hlavně kvalitou jejich čištění. Hned v závěsu jsou stravovací návyky. Když někdo založí svůj jídelníček na sladkém jídle a sladkém pití, na zdraví zubů se to samozřejmě projeví. Pro lidi je asi jednodušší svést zkažené zuby na genetiku, než přiznat, že něco neudělali správně. Dále to totiž mohou ovlivnit včasnou a pravidelnou návštěvou zubního lékaře, který by měl dotyčného nasměrovat na správnou cestu. Ani já sám si do pusy nevidím, i mně musí vždy pomoct jiný profesionál, aby mi řekl, kde dělám chybu.

Když říkáte chodit včas na prohlídky – má cenu vodit k zubaři i děti, kterým teprve vyrůstají mléčné zuby?

Určitě, mělo by se začít chodit de facto od prvníchzubů, takže už před prvním rokem. Někdo by mohl říct, že je to zbytečné, už ale na začátku se může udělat řada chyb, které jsou potom nevratné. Jde například o správné čištění. Často také rodiče dávají na noc sladké šťávy nebo mléko, což se dokáže podepsat už na prvníchzubech. Může to pak způsobit jejich předčasnou ztrátu, a tím i problémy do budoucna, například co se týče poruch výslovnosti, postavení zubů nebo jejich kvality. Kvůli zkaženým a neošetřeným dočasným zubům mohou vznikat i záněty, které mohou vést k poškození stálýchzubů.

Vy pracujete převážně s dětskými pacienty. Máte nějaké triky na to, jak je zbavit strachu ze zubaře?

Je to o psychologii přístupu k dítěti. Každé dítě je svébytnou osobností a já se snažím k němu, do té jeho dušičky, dostat. Na někoho působí přísnost, na někoho zase vlídnost. Někdo chce, aby všechno probíhalo rázně a rychle, protože delší doba je pro něj stresující, někdo jiný naopak vyžaduje delší dobu a vysvětlování. Důležité ale je, že ve výsledku dítě spolupracuje a toho lze docílit jen dlouhodobým působením. Častým úskalím v péči o děti jsou ale bohužel rodiče, které je také potřeba ovlivnit. Pokud totiž nebudou praktikovat to, co jim je doporučeno, zhroutí se celý model jako domeček z karet. Nejlepší je tedy začít už od útlého věku, kdy se vytváří vztah mezi lékařem, dítětem a jeho rodiči. 

Měli by za vámi rodiče vodit děti i kvůli trhání zubů před výměnou?

Záleží na jejich odvaze. Když se začne zub kývat, nemusí mít dítě strach podporovat to čistými prsty nebo šťoucháním jazyka. Pak je veliká šance, že se zub uvolní a v takovém případě bývá nadšení dětí o to větší, protože to dokázaly samy. Slyšel jsem už hodně historek a cesty jsou různé, každopádně když to nejde, nebo se rodiče obávají nějaké komplikace, není vůbec žádná ostuda, když přijdou a zákrok se provede v ordinaci. Pro dítě je to rychlejší a zubní lékař to navíc dokáže udělat bezbolestně, což může být, speciálně u malých pacientů, velká výhoda. 

A co takové trhání osmiček? Pokud si je rozhodneme ponechat, hrozí, že nám jednoho dne zkřiví úsměv?

Medicína se hrozně rychle vyvíjí a nejinak je tomu i v zubním lékařství. Když jsem začínal po škole pracovat, byl velký příklon k preventivnímu odstraňování zubů moudrosti, aby nedělaly problémy. Už nějakou dobu je ale patrný opačný trend. Osmičky se sledují klinicky i rentgenologicky a pokud zub objektivně nepředstavuje nebo nedělá potíže, není důvod, proč by se mu mělo pomáhat pryč. 

Co si myslíte o dentálníhygieně jakožto doplňkové službě ke klasické návštěvě zubaře?

Určitě by měla být jakýmsi standardem dobré zubní péče. V tomto vnímání je ale stále ještě rozdíl mezi obyvateli větších měst a venkova. Ve městech lidé chodí častěji na dentální hygienu, stejně jako třeba na masáže. Hygienistka zuby nejen očistí, ale klienta rovněž instruuje, a to i s praktickým nácvikem, jak se o zuby správně starat a předcházet tak nejen vzniku zubního kazu. Zubní lékař vám také slovně řekne, co a jak dělat, zpravidla však na vás nemá tolik času. Hygienistka má vždy na daného klienta dostatek času a snáze probere nejrůznější úskalí domácí péče o zuby, včetně toho, že mu doporučí správné pomůcky. 

Stačí jít tedy na zubní hygienu jen jednou za život?

To rozhodně ne, pravidelnost je důležitá. Připodobním to k péči o auto – to by se taky mělo pravidelně dávat do servisu, aby se vyměnily provozní kapaliny nebo zkontrolovaly brzdové destičky. Stejně tak u zubů je potřeba zjišťovat jejich stav a to, jak si je daný člověk čistí, přítomnost nebo nepřítomnost zubního kamene a stav dásní. Nikdo z nás není dokonalý a všichni děláme chyby, někdo větší, jiný menší. Někdo je pracovitý, někdo zase líný. Tak to prostě je. Každopádně je třeba toho, kdo se odklonil od té správné cesty, upozornit na konkrétní chyby, aby domácí péči napravil. U každého bohužel dojde časem k určitému polevení. Návštěvy u dentální hygienistky by proto měly býtpravidelné, ideálně dvakrát do roka, aby ty pomyslné vlnky, značící výkyvy v pečlivosti, byly co nejmenší a nepřipomínaly vlnobití jako při bouři.

Předchozí

Biopotraviny – luxus, nebo respekt k přírodě a zdraví?

České pivo do UNESCO!

Další