Ilustrátorka Monika Baudišová se doslova „vykreslila“ z úzkosti a beznaděje spojené s léčbou neplodnosti a mnoha neúspěšnými pokusy o umělé oplodnění. Kniha Bezdětná formou nadsázky a černého humoru upozorňuje na téma, které je stále „tak trochu“ TABU!
Je nějaký univerzální klíč, jak se vyrovnat s tím, že žena najednou zjistí, že cesta za vytouženým potomkem nebude až tak jednoduchá?
Univerzální klíč asi není… nebo já ho nemám. Vyrovnat se s tím není lehké, člověk nečeká, že by se to mohlo týkat zrovna jeho a zaskočí ho to. Každý si procesem smíření prochází jiným způsobem a jinak dlouho, a je třeba to respektovat. Nejhorší na tom všem je ta nejistota, nikdo netuší, kdy, jak a jestli vůbec se to podaří, a jak dlouhá cesta ho ještě čeká. Přijde mnoho těžkých momentů a pocitů beznaděje, ale je důležité nikdy neztratit sám sebe. Nezapomenout na věci, co člověka baví, které ho naplňují, na jeho vášně a koníčky. Stejně tak je důležité nezapomenout se starat o vztah a zajít si občas na rande nebo odjet někam na víkend.
Po prolistování knihy Bezdětná bych si tipla, že vaším klíčem je černý humor, kterým jsou reálné situace, které zažíváte, svým způsobem prodchnuté. Vnímám to správně?
Člověk si musí najít způsob, jak se na to vše koukat i trochu s humorem. Možná je to i tím, že jsem se během těch posledních let stala více sarkastickou, ale každopádně ten černý humor k tomu sedí a zároveň určitě funguje i trochu jako sebeobrana před všemi komentáři a nevhodnými reakcemi okolí.
Jak se projevilo vydání knihy a veřejné odhalení poměrně intimní části vašeho života do terapie? Dostavila se úleva?
Před vydáním jsem měla obavy, protože mnoho lidí v mém okolí o našich problémech vůbec netušilo, takže to bylo takové hromadné přiznání. Zároveň jsem se bála i zda zvládnu ustát případné zlé komentáře nebo hejty. Nakonec byla odezva mnohem větší a pozitivnější, než jsem si kdy dokázala představit. Dodnes mi chodí zprávy nejen od žen, které si procházejí tím samým. Říkají, že se s knihou dokázaly ztotožnit, sdílejí se mnou své příběhy a děkují mi za otevření tohoto tabu. Jsem za to velmi vděčná, a navíc tato terapie sdílením i mně velmi pomáhá. Člověk se necítí sám a získává novou naději a motivaci v cestě pokračovat.
Žijete s manželem napůl v Praze a v Barceloně. Je španělská společnost v přístupu k neplodnosti empatičtější? V Česku se často setkáváme s nepochopením, a někdy dokonce i s předsudky vůči ženám, které nemohou otěhotnět, ale i vůči ženám, které se rozhodnou být bezdětné dobrovolně… Je v tomto ohledu španělská společnost ohleduplnější a tolerantnější?
Nemůžu mluvit za celé Španělsko, ale z mé zkušenosti z Barcelony zdejší společnost empatičtější než česká určitě je. Lidé jsou tu mnohem otevřenější a respektují různé druhy rodin, s dětmi i bez nich. Obecně tu mají lidé děti až později, takže i díky tomu je IVF běžnější a tím pádem více normalizované. Nehledě na to, že je tu také legální i adopce nebo umělé oplodnění pro homosexuální páry. V mnoha ohledech se tu cítím lépe než v Česku, kde se člověk s různými předsudky potkává téměř denně.
Více se dočtete na stránkách prestižního magazínu Premium Guide s podtitulem MEDICAL