Pro zubního lékaře MDDr. Václava Manharta představuje současná krize výzvu ke zlepšení organizace zdravotní péče. Ani v této těžké době však nezapomíná na své plány, s kterými před více než dvěma lety zakládal svou soukromou praxi – poskytovat pacientům nejen co nejkvalitnější služby, ale také co nejvíce eliminovat negativní dopady provozu zubní ordinace na životní prostředí.
Manhartova zubárna si zakládá na modelu ekologické stomatologie. Můžete nám přiblížit, co to znamená?
Jedná se o nový úhel pohledu na problematiku zdravotnických zařízení v kontextu životního prostředí a udržitelnosti zdrojů. Jelikož jsem od dětství chodil na ekologickou výchovu (středisko Sever na základní škole Na Valech v Litoměřicích), přemýšlím v těchto souvislostech i u provozu zubní ordinace. Snažím se pomoci a inspirovat ostatní, aby uvažovali ekologicky. Po důkladném rozboru externím konzultantem jsme sestavili a uvedli do praxe nový koncept – většina jeho opatření vychází z přísných hygienických norem platných v ČR, ale zahrnuli jsme do něj i možnosti současných moderních technologií a všeobecných trendů v udržitelnosti zdrojů. Konkrétně například eliminujeme rtuť – nepracujeme s amalgámem. Používáme moderní postupy, díky čemuž méně zatěžujeme pacienty a zároveň šetříme energií. Moderní RTG přístroje také dokáží pořizovat snímky s menší dávkou záření. Největším problémem ale nadále zůstává velké množství odpadu klasifikovaného jako „infekční“ – i kdybychom chtěli a uměli to, nemůžete jej třídit, musí jej odvážet a likvidovat specializované firmy. Což se týká zejména odpadu, který tvoří jednorázové pomůcky. Jejich častému používání se ale nevyhneme, protože jinak bychom nemohli plnit přísná kritéria ohledně kvality péče v oblasti sterility a hygienického provozu. Bližší informace naleznete na webu manhartovazubarna.cz.
Jak náročné bylo v dnešní době otevřít vlastní praxi v centru Prahy? Měl jste už zavedenou klientelu?
Jedná se o podnikání jako každé jiné. Základ je vždy zvážit rizika. Tím jsou zde vysoká vstupní investice na vybavení, závislost výdělku na osobě zubního lékaře nebo hygienistky, kterých na trhu není zrovna nadbytek, volba správného místa a právní záležitosti.
Každý máme své vlastní sny a touhy. Pro mě byla motivací touha dělat věci po svém, v prostorách, které dýchají příjemnou atmosférou, a pracovat s lidmi, kteří jsou mi povahově blízcí. Od začátku realizace projektu až do vstupu prvního pacienta uplynulo osm měsíců. S celým projektem mi pomohli přátelé a rodina. Čekala mne jednání s magistrátem města, hygienickou stanicí, stavební firmou atd. Před otevřením jsem měl pět let praxe v oboru a přesouval jsem se v rámci Prahy z Rohanského nábřeží přes Žižkov ke Strossmayerovu náměstí. Povahově je mi vlastní osobní vztah s klienty – proto jsem věřil, že ocení spolupráci i po přesunu do nové ordinace. Nešlo odhadnout, kolik procent pacientů si vás dohledá a kdy. Ale k zaplnění prvního týdne došlo prakticky okamžitě a na dva týdny dopředu jsme objednávali už zhruba po měsíci. A dodnes ke mně do ordinace přicházejí poprvé po dlouhých letech klienti, kteří využívali služeb zdravotnických zařízení, kde jsem dříve působil.
V péči o zuby mezi lidmi stále kolují zažité fámy. Je některá, která vás obzvlášť irituje?
Nejčastěji se setkávám s fámou o dědičnosti špatného stavu chrupu. Je snazší svádět problémy se zuby na genetiku, než si přiznat třeba nesprávnou techniku čištění nebo její obecné zanedbávání. Dědičné faktory sice hrají roli, ale zanedbatelnou ve srovnání s nedůslednou péčí ze strany pacienta i odborníků. Jednoznačně zastávám názor, že čistý zub se nekazí.
Více se dočtete na stránkách prestižního magazínu Premium Guide s podtitulem MEDICAL.