Do Vysokých Tater se v zimě jezdí pochopitelně za lyžováním, ale stále přibývá těch, kteří sem jedou za zimní turistikou, případně se chtějí podívat na zajímavosti a v neposlední řadě se nadýchat horského vzduchu, který může působit i jako lék.
O takových věcech můžeme psát dnes, ale na konci listopadu roku 2004 to vypadalo, že už do Vysokých Tater jezdit nebudeme. Oblast zdevastovala obrovská vichřice, během níž rychlost větru dosahovala až 230 kilometrů za hodinu. K zemi padlo 3,5 milionu kubických metrů dřeva, přerušena byla doprava, region zůstal na čas odříznutý od světa.
Když jsem stál tři dny po této katastrofě na místním hřbitově, byla to hotová apokalypsa, kterou si nikdo nedovede ani představit. Místní obyvatelé měli často slzy v očích. Vzpomínám si, jak mi jeden starší muž vyprávěl, že na jeho zahradě byl jediný strom. Zdálo se, že ten vše vydrží, ale vichřicejej vyvrátila z kořenů a hodila na střechu domu.
Pomoc i z Česka
Následky přírodní katastrofy zvedly obrovskou vlnu solidarity nejen na Slovensku, ale i v České republice. Firmy i jednotlivci nejen z obou zemí okamžitě vyrazili na pomoc, většinou zcela bezplatně. V těžkých podmínkách šlo občas i o život, ale rychlá pomoc byla úspěšná.
Na památku pomoci, ale isamotné vichřice je ve Starém Smokovci místo, kde jsou pod symbolickým stromem umístěny „pomníčky“ se jmény těch, kteří tehdy pomohli. Skoro polovina z nich patří právě českým firmám i jednotlivcům. To dokazuje, že Tatry stále považujeme tak trochu za naše hory.Koneckonců, čeští turisté dodnes tvoří významnou část návštěvníků tohoto pohoří.
O vichřici se psalo hodně, ale Tatrancitoho v posledních letech zažili mnohem víc.Bylo tu zemětřesení, ale také požár, který mohl skončit ještě větší katastrofou než vichřice. Jeho mementem je ohořelý pařez, který se nachází jen patnáct metrů od čerpací stanice – teprve zde se hasičům podařilo požár zastavit.Stačil kousek, prudký poryv větru, a Vysoké Tatry mohly dostat další krutou ránu.To se naštěstí nestalo, a tak Vysoké Tatry žijí.
Možná i díky tomu, že Ján Mokoš, tehdejší primátor města Vysoké Tatry (to se skládá z patnácti obcí včetně Starého Smokovce a Tatranské Lomnice a jeho délka je 60 kilometrů), který po pěti úspěšných volebních obdobích skončil ve funkci teprve letos na podzim, je původně vojenský stíhač. Takže na nečekané situace byl přece jen více připraven než „normální smrtelníci“.
Tatry jako lék
Vysoké Tatry se z nedávných pohrom obdivuhodně vzpamatovaly, a tak je pobyt v nejmenších velehorách světa opět nejen krásným zážitkem, ale i balzámem pro duši i pro tělo. Možná větším, než si myslíte.
„Náš projekt Tatry jako lék není žádná marketingová teorie. Je to důkazy podložený fakt, že pobyt tady má vliv na lidský organismus. Je to komplex procházek a cvičení. Asi málokdo ví, že ve Štrbském Plese je podobný atmosférický tlak jako v Alpách ve výšce 3000 metrů, a tak procházka v tomto místě dělá divy. Vůbec procházky v Tatrách jsou určeny nejen těm, kdo mají kondici v krvi, ale je zřízena i spousta cest, kde mohou vychutnat atmosféru Tater i vozíčkáři a maminky či tatínkové s kočárky. Například chodník k Rainerově chatě na Hrebienku,“ říká Darina Žembová z Městského úřadu Vysoké Tatry. Informace o všem, co v tomto programu město připravilo, najdete na stránkách www.tatry.sk/tatryakoliek. „Není to jen o létě, ale maminky s kočárky, třeba upravenými, potkáte i v zimě, samozřejmě když nejsou metrové závěje,“ dodává Darina Žembová.
Boží hrob z ledu
Co byste neměli vynechat, je replika božího hrobu v Jeruzalémě v rámci Tatranského ľadového domu na Hrebienku. Více než 225 tun ledu bylo potřeba na dílo, před kterým zůstanete stát s otevřenými ústy. Je to pochopitelně velký zážitek pro děti. Pod kupolí, která je vysoká přes deset metrů a má průměr 25 metrů, naleznete i symbolickou křížovou cestu a nádavkem sochy zvířat z ledu. Co je asi také podstatné, že vstup do dómu je zdarma a bude tu stát až do poloviny dubna. Návštěva tohoto unikátu stojí opravdu za to.
Když rostou břízy přímo ze sálu
Originální stavbou je bufet Breza v Tatranské Lomnici. Břízy tu rostou přímo uvnitř sálu a jejich kmeny procházejí stropem. V tomto prostředí je hezké a příjemné posezení. Pro ty, kteří mají hlouběji do kapsy anebo pro„šetřílky“jen uvádíme, že i v dnešní době tu stojí velký panák borovičky jedno euro. Nejde jen o alkohol, v podobných cenových relacích se pohybují ostatní položky na místním menu. Pokud se chcete po procházce či lyžovačce najíst za rozumné ceny a ještě mít netradiční zážitek, jste tady na tom správném místě.
Připadat si jako Anděl
To velké A značí, že je tu spojitost s kultovní komedií Anděl na horách. Můžete se přenést do atmosféry filmu či do doby odborářských rekreací alespoň tím, že se svezete historickou „električkou“, populární Kométou, ve které jezdili i filmovírekreanti včetně „revizora“ Jaroslava Marvana. Unikátní vůz, jehož historie sahá až do roku 1912, je totiž čas od času nasazován do provozu. Ovšem letošní tradiční vánoční jízdy se Kométa nezúčastní, protože je v opravě, a tak to v letošní sezoně vypadá až na pozdější výjezd.
Jak jsme se dozvěděli, ve Veterán clubu železníc v Popradu, který se o električku stará, dělají vše proto, aby oprava unikátu byla co nejkratší. Ale jinak se budete moci svézt její „mladší sestrou“, také historickou soupravou Trojča.
Pro starší a pokročilé…
Pokud už jste „starší a pokročilí“, pak doprava po Tatrách, samozřejmě s výjimkou lanovek, je velmi levná. Pokud je vám více než 62 let, můžete si opatřit na nádraží průkazku za 0,50 eura a získat tak nárok na bezplatnou dopravu.Tato průkazka platí na tatranské železnice i ve vlacích.Musíte se ovšem dostat do limitu neplatících cestujících, který je stanoven pro konkrétní vlak. Ti,jimž je nad sedmdesát let, to mají jednodušší. Za každých 50 kilometrů jízdy zaplatíte 0,15 eura, takže celé Slovensko můžete projet za neceládvě eura. Autobus ze Starého Smokovce na hranice s Polskem stojí pro tuto věkovou kategorii 0,20 eura. Takže za „búra“ ujedete 37 kilometrů.