Hodně nadnárodní značku tvoří Martina Dubovská. Lyžařka česko-slovenského původu na rakousko-českých lyžích s chorvatsko-polským realizačním týmem. „Klape nám to super, máme řadu zábavných situací,“ vypráví se smíchem v rozjezdu své desáté zimy na velké scéně česká reprezentantka.
Text: Tomáš Nohejl, Foto: GEPA Pictures, Levelsportkoncept
- Jak se cítíte jako česká alpská jednička, byť je tato pozice vykoupena nedoléčeným zraněním Ester Ledecké?
Děkuji, dobře. Jenom ještě trošku rychleji lyžovat a bude to super (úsměv).
- Nejste tak úplně spokojena se zahájením sezony a prvními výsledky ve světovém poháru ve finském Levi (13. a 18. místo) a Killingtonu v USA (22.)?
Úplně začátek byl fajn, ale pak jsem dělala chyby a je mi jasné, že s nimi to lepší nemůže být. Vím, kde se staly, to je dobře, pracujeme na jejich odstranění a věřím, že se to podaří. Třeba v Levi jsem ztratila na rovině šest desetin. Těžká otázka, jak to vysvětlit, čím to bylo. Jezdívala jsem bez chyby a stabilně, ale tak nějak stejně. Teď se snažím jít do toho agresivněji a dělám chyby. Až se jich dokážu zbavit, bude to dobré. Začátkem sezony ani novými lyžemi to určitě není, i když si na ně musím ještě lépe zvyknout.
- Změnily se v čerstvé zimě poměry v té širší špičce, kam byste chtěla patřit, za Shiffrinovou, Vlhovou, Holdenerovou a spol.?
Derou se tam mladá děvčata s vyššími čísly, juniorské šampionky. Jdou tam po hlavě a divoce, ale to pro nás starší musí být další motivace.
- Jaké máte plány a ambice? Po předloňské nejlepší sezoně, kdy jste zajela svůj životní výsledek 6. místo v Levi, pak skončila desátá v hodnocení slalomu a 36. celkově ve světovém poháru, přišel loni mírný sestup…
Pokračujeme nabitým programem po Vánocích, kdy nás čekají čtyři závody za sebou. Přeji si, aby to vyšlo, jak by mělo… Což znamená top patnáctka, desítka by byla super samozřejmě.
Chci se soustředit na každý další závod za závodem. Nebrat si do hlavy už teď, že máme v lednu světový pohár ve Špindlu, tam bych ráda, aby se mi dařilo, a potom ještě mistrovství světa. Soustředit se na každý jeden další závod. Až se bude blížit Špindl, zaměřím se na něj. A pak zase dál.
Sezona má pro mě dvě části, a pak ještě závěr s finále v Andoře, kam bych se ráda dostala.
- Poslední sezony jste se zaměřila výhradně na slalom, opravdu to nelze spojit ani s obřím slalomem?
Docela ráda bych zase zkusila obřák, jenže není čas ani místo, aby se to podařilo. Možná až v březnu na konci sezony. Letos jedeme jedenáct slalomů ve světovém poháru, loni jich bylo devět. Není ani čas na něj potrénovat.
- Jak se vám líbí paralelní a zkrácené závody mezi brankami na vrcholných akcích? Nemělo by se jich vzhledem k zatraktivnění lyžování objevit přece jen víc?
Paralelní slalom se mi opravdu líbil, ten byl velmi atraktivní. Teď se ale jezdí jenom paralelní obřák, což pro mne není úplně dobré. Navíc nikdo mu nedává takovou váhu. Na velkých akcích ho zařazují někam doprostřed programu, kdy se každý soustředí převážně na svoji hlavní disciplínu. Kdyby se aspoň jezdil třeba úplně na konec. Ale to já asi neovlivním. Týmová soutěž na mistrovství světa nebo olympiádě mě taky baví.
- Na vrcholné scéně se objevujete už desátou zimu, bylo vám třicet. Nemůžu se nezeptat, přemýšlíte tak trochu, jak dlouho chcete vydržet? Olympijské hry bývají nejčastěji tou metou, dosáhnete na vaše třetí do Itálie 2026?
Další olympiáda je velmi daleko, tam až se nedívám. Beru to od sezony k sezoně, hlavně abych byla zdravá a bavilo mě to. Když to pofičí, bude to super. Jedu den za dnem…
Ano, ráda bych, aby mi bylo dvacet. Moje záda pořád nejsou dobrá, naštěstí si s sebou vozím fyzioterapeutku. Dá se to ukorigovat, ale není to žádná hitparáda.
Beru to i s ohledem na vývoj klimatu. Zdá se, že brzy už nebude skoro kde závodit, možná jen na ledovcích, umělém sněhu nebo v halách… Kam se to bude ubírat, to vůbec neumím vyhodnotit, ale ledovce nám ubývají. Asi to bude v budoucnu směřovat do hal, což není nic pěkného. My v hale trénujeme. Moc mě to nebaví, ale je to nutnost a dá se tam na slalom udělat velmi dobrý trénink. Něco si naplánujete a odjedete bez ohledu na počasí.
Jezdíme do Litvy do Druskininkai Snow Arena, letos jsme tam strávili nadvakrát celkem třináct dní. Postavíme trať se čtyřmi vlnami na třicet vteřin, dá se to. Pouštějí tam i veřejnost, ale tenhle výlet bych vám nedoporučovala. Je tam úplný led jako na kluzišti, anebo sypká ledová mouka.
- Jistou změnu ve vašem případě přinesly nové lyže. Jak jste přešla na Kästle, tradiční rakouskou značku, nyní v českých rukou?
Chtěla jsem vyzkoušet, jaké jsou Kästle. Měla jsem dobré reference a taky na testech působily velmi dobře. Navíc mi firma poskytla i servismana, to je pro mě obrovská pomoc – mám ho takhle pro sebe poprvé v životě. Vozí pro mne obvykle asi deset párů lyží na výběr, na trénink mám čtyři nebo pět párů. Jsou stabilnější, sedí mi.
Vypadají vážně super, ještě si ale na ně potřebuju pořádně zvyknout.
- Botám jste věrná…
Ano, zůstala jsem u Dalbello, v těch už jezdím dlouho…
- … zato trenérský tým se poskládal jinak!
Andrej Prevuzňák, který se mnou byl tři roky, se chtěl více věnovat svému patnáctiletému synovi. Hledala jsem, jednala, nebylo to lehké. Nakonec se mi podařilo sehnat Mislava Samaržiju. Ten dříve dělal servismana Ivicovi Kostelićovi, mistru světa ve slalomu, a později už i sám trénoval. Je to zatím fajn spolupráce, ale všechno je nové, musíme se pořádně poznat. Jsem přesvědčená, že to bude fungovat.
Jezdí s námi všude i servisman Dominik Bialobrzycki z Polska. A s Andrejem zůstáváme taky v kontaktu jako kamarádi, přijel za mnou s manželkou i na závody do Finska.
- A ke všemu máte supervizora a rádce Veroniku Velez-Zuzulovou, bývalou slovenskou vicemistryni světa ve slalomu, která se provdala do Francie… Manažerem týmu jste vy sama, jak to zvládáte?
Bohužel, je to jen na mně… Myslela jsem si, že to bude lehčí. S Andrejem jsme ještě loni sedli do jednoho auta v Jasné a vyrazili. Teď jsme každý z jiné země. Hlavně komunikujeme s trenérem. Veronika se mnou byla v létě na ledovci ve Francii, na závody jede poprvé do Itálie.¨
Ale klape nám to super, máme řadu zábavných situací. Každý přinese něco svého a odlišného a pak to společně nějak pospojujeme. Mluvíme spolu všemi řečmi, ale základ tvoří angličtina.
- Takový ansámbl na cesty kolem světa taky něco stojí. Prozradíte rozpočet?
Nejradši bych ho neřešila a na konci sezony to jenom sečetla. Díky podpoře sponzorů, svazu a Olympu, sportovnímu centru ministerstva vnitra, a teď i značce Kästle se to nějak poskládá.
Odhaduju, že sezona vyjde na 150 000 Eur (v přepočtu asi 3,75 milionu Kč, pozn. aut.). Asi bych měla taky něco vyhrát na prize-money, abych přispěla, že jo.
- Před časem jste zmínila i jistou spolupráci s vaší předchůdkyní, historicky nejlepší českou slalomářkou, olympijskou medailistkou a trojnásobnou medailistkou z mistrovství světa Šárkou Záhrobskou-Strachovou. Pokračuje ještě?
Od Šárky z jejího centra mám fyzioterapeutku Vendulu Novákovou, která se mnou jezdí na střídačku s Juditou Smrčkovou z Olympu. Šárka spolukomentuje lyžování v televizi, ani nevím, co o mně říká! (úsměv) Zavoláme si někdy, ale mám kolem sebe dost lidí. Je potřeba zvolit jednu cestu a není dobré kombinovat moc různých pohledů.
- Narodila jste se v Třinci, bydlíte v Liptovském Mikuláši, maminka byla Češka, táta je Slovák, mluvíte slovensky, reprezentujete Česko… Řešíte ještě někdy tuhle federální obojživelnost? Jak vás berou lidi doma, sousedi?
Dnešní svět, navíc ten, kde se pohybuju, už je tak multikulturní, že to ani nevnímám. Jeden pracuje tam, druhý zase jinde. Ten je odtud a ten zase odjinud. Jsem vděčná, že to takhle může být. Lidi od nás mají Petru (Vlhovou), ale mohou fandit i mně, to je přece fajn.
- Z Liptovského Mikuláše vyšla právě i Petra Vlhová, slovenská vítězka světového poháru. Byla někdy na pořadu dne bližší spolupráce, že byste se třeba přidala k jejímu týmu na část přípravy?
Ona je superhvězda a její tým moc dobře ví, co dělá. Můžeme si pomoct někdy na kopci. Ale kromě největších národních družstev, která se připravují společně, se o další závodníky starají většinou rodinné týmy. A v každém to funguje trošku jinak, každý má jiné možnosti, aby to všechno zvládl.
- Jak to všechno bere otec Jano, který s vámi ještě donedávna trávil na svazích veškerý čas? Občas ty rodinné rozchody (nejen) v lyžařském světě pěkně třaskaly…
Někdy je to trošku těžší, ale vždycky mu zavolám a zeptám se na jeho názor. Přijede i na závody, to jsem moc ráda. Jsem opravdu vděčná, co se mnou všechno zvládnul, kam až jsem se díky němu dostala. Zůstává doma, pracuje v Jasné, stará se o chatu. Moc mu nepomáhám ani v létě, to přiznávám…
Martina Dubovská
– česko-slovenská slalomářka
– 30 let
– lyže Kästle
– jezdí deset let na scéně světového poháru, nejlepší umístění: 6. Levi 2020, 10. ve slalomu a 36. celkově za sezonu 2020/21
– dvojnásobná účast na olympijských hrách a pětinásobná na mistrovství světa